čtvrtek 27. ledna 2011

NA KOM TO JE?

Naše oblíbená autorka Katarina si pořád dokola pouštěla jednu písničku a přitom ji napadla nová povídka Na kom to je?
Taky se vám to stává?

pátek 21. ledna 2011

Spankingový soud

Mezi mé časté spankingové fantazie patří spankingový soud. Jen ti největší pamětníci si možná vzpomenou, že jsme měli spankingový soud i na našem deníku.  Mám pocit, že tehdy jsme měli tři spankingové soudce, kteří rozhodovali (většinou alespoň dvou hlasů) o vině souzeného čtenáře nebo čtenářky. Provinění byla internetová, především komentáře neodpovídající pravidlům nebo s pravopisnými chybami. Podání obvinění k soudu dával kdokoliv ze čtenářů nebo čtenářek deníku.  Pokud ale soud uznal obviněného nevinným,  čekal trest toho, kdo podal obvinění. Tehdy se nám nepodařilo najít certifikované exekutory/exekutorky, kteří by zajistili a potvrdili vykonání uloženého trestu.
Spankingový soud není samozřejmě jen moje fantazie, zajímavý spankingový soud můžete najít na webu http://www.spankingcourt.com/ . Soud sídlí v Jižní Kalifornii a na tady je soudce Birch http://www.spankingcourt.com/judge-birch.php, který je spankingovým soudcem tohoto soudu.
Na začátku je třeba zdůraznit, že soud neřeší skutečné kriminální případy, ale například sousedské spory, neplacení nájemného, spory mezi spolubydlícími v bytě, třeba také nedodržování diety, odvykání kouření a podobně.
Klíčovou postavou tohoto soudu je soudce Birch, jehož soudcovský talár dodává vážnost celé instituci (na vysvětlenou: USA jsou právním státem).  Odhaduji, že celé zařízení je primárně typu M/F, soudce je muž, ale na vlastní vykonávání trestů má asistenty (asistentky?).  Na krátkém videu na titulní straně můžete vidět sestřih soudních přelíčení, kde jsou vidět obžalované i svědkyně, možná, že v případě některých sporů mohou být obě strany odsouzeny k výprasku, ale to nevím. Na videu vidíte i vykonávání trestů. Součástí trestu může být zřejmě i krátkodobé vězení a vykonávání dohledu nad odsouzenou.
Na fotkách tady http://www.spankingcourt.com/about-us.php vidíte kromě soudce také místnost pro vykonávání trestů a na zdi nástroje, kterými jsou tresty vykonávány.  Na další fotce je ukazatel intenzity výprasku, nástroj a intenzita výprasku jsou součástí rozsudku.
Soud je od nás daleko, ale prostřednictvím tohoto formuláře http://www.spankingcourt.com/submit-your-case.php je možno podat případ a soud může rozhodovat i na dálku s tím, že vykonání rozsudku ponechá na místním exekutorovi.
Myslím, že spankingové fantazie poskytují velké příležitosti pro podnikatelské záměry. Škoda, že u nás není nikdo, kdo by se takových příležitostí chopil. Myslím si, že by mohla být úspěšná i ta varianta F/M (přirozeně i F/F).

PLES

Před víkendem mám pro vás pozvánku na Ples od naší oblíbené autorky Katariny.

středa 19. ledna 2011

Hodný chlapec II

Dnes pro vás mám druhý díl Tomášovy povídky Hodný chlapec II.

úterý 18. ledna 2011

Pozvání na Drink? Pánové pojďte se připojit!

…pozvání na Drink, které jsem slíbil za špatnou sázku na hlášku „Zlobila jsem zlobila, na holou bych prosila“ dopadlo tristně = bez zájmu. Nechystal jsem spankingovou party, ale věřil jsem, že na Drinku poznám nové tváře a duše obdařené či zaprodané přitažlivosti spankingu. Chtěl jsem přispět svou trochou do mlýna k záměru jednoho svého minulého příspěvku „Jak zvednout současné české a moravské spankingové holky od počítače?“
Mohl bych Drink nechat plavat. Ušetřil bych. Nepřidělával bych si práci a problémy. Ale jsem tvrdohlavý čert. Vyhodnotil jsem to tak, že jsem asi udělal něco špatně. Možná volbou místa či volbou času setkání na drink. Možná, že pro někoho bylo pouhé setkání na Drink málo a raději by spankingovou párty jaká se chystá na podnět SpankUčitele. Možná, že naopak pro někoho je spanking natolik osobní soukromá věc, že setkávání v počtu větším než dva mu či jí už nesedí. Možná…? Možná…? Možná…?
Tak Jak dál s Drinkem? Vím, že spankingovou párty organizovat nebudu.  Mám tedy pozvat  jednu, dvě, tři… zájemkyně na setkání, na drink dle dohody ve dvou. Proč ne? Ale to bych zneužil deník k soukromým účelům. A Já mám ambici „…zvednout současné české a moravské spankingové holky od počítače?“, samozřejmě i kluky a pány. Takže, vyzývám!
Přidejte se pánové. Proč bych měl zvát na Drink pouze Já?
Přidejte se pánové a pozvěte někoho na drink i Vy.
A jak? Jednoduše! Kdo má pánové zájem pozvat někoho na drink, ať napíše své pozvání na Drink se stručným představením a představou, spíše nápaditě a vtipně než vážně. Napíše a pošle Mailem na domluvenou Emailovou adresu. Tak vznikne strana nabídky.
A jak vznikne strana poptávky? Ne, nezveřejním nabídky na Blogu. Vy milé čtenářky blogu, jež budete mít zájem o nabídku – o pozvání na drink, i Vy musíte vyvinout alespoň trochu  iniciativy a odhodlání a o nabídky a pozvání od pánů si napsat na domluvenou Emailovou adresu. Kdo nemá zájem o pozvání na drink, nemusí číst ani nabídky a pozvání na drink ostatních. Stačí přitom napsat, „Ráda bych přijala pozvání. Emailová adresa“. Úkol přesvědčit a zaujmout je na straně těch, kdo na Drink zvou.  
Do jisté doby (zatím nespecifikované) budou přijímány jak nabídky od pánů, tak poptávky od žen.  Po této době bude vytvořen seznam Všech nabídek na Drink a rozešle se zájemkyním o setkání. A pak už to bude pouze a jen na Vás resp. na Nás, kolik nových setkání před jarem proběhne a kolik drinků se při nich vypije.
PS1: Návrh je sice specifikován jako dámská volenka, ale i ženy mohou zvát na drink či muži poptávat pozvání. Pozvání mohou směrovat i ženy ženám či páni pánům… pozvání mohou napsat i páry… všichni lidé dobré spankingové vůle. Čím více různorodých nabídek, tím lépe. Kdo sám napíše nabídku, není tím ještě vyřazen z možnosti poptat nabídky ostatních. 
PS2: Domluvená Emailová adresa, na kterou se budou zasílat nabídky a poptávky? Resp. otázka, kdo bude tuto akci spravovat? Nabízím, že to budu já na adrese Septim.v45g@seznam.cz. Pokud by měl někdo obavy, že tím chci získat z nečestných důvodů Emailové adresy zájemkyň ze strany poptávky, pak to mohu delegovat na někoho jiného důvěryhodného (např. Aryona). Stejně tak se můžete ptát či jinak připomínkovat tento můj návrh akce „Pozvání na Drink“.
PS3: Při akci „Pozvání na Drink“ nese každý trochu kůže na trh. Cílem je, aby komunikace a setkáváni u drinku byla OK a ne trpkými zkušenostmi. Proto předpokládám, že budou  vytvořena k této akci i jistá doporučení, jak se na setkáni u drinku chovat. Máte-li na tato doporučení náměty, sem s nimi.  Např. pozvání na drink ANO, ale s mírou, ne že se přitom opijeme. Ne že se hned začneme něčeho dožadovat… a tak podobně.     
Jsem zvědav, zda toto druhé „Pozvání na Drink“ dopadne lépe než to první. Nečekám stovky účastníků akce či „plný Václavák“.


Septim

sobota 15. ledna 2011

V LÁZNI

Nová povídka od naší oblíbené autorky Katariny se jmenuje V lázni.

pátek 14. ledna 2011

Holky dostaly rákoskou

No a tady na stejném blogu je video, na kterém holky dostávají rákoskou.

Výprask ve škole

A tady je na stejném blogu video s výpraskem ve škole.

Spankingový stroj

Objevil jsme zajímavý ruský spankingový blog. Je na něm například odkaz na toto video se spankingovým strojem.

Společná spankingová povídka

Společná spankingová povídka se nám rozvíjí.
Pod trestem pětadvaceti ran na holou zakazuji vkládat příspěvky do povídky zcela anonymně aspoň bez uvedení nějakého jména (přezdívky) na konci příspěvku. Zcela anonymní příspěvky už do povídky vkládat nebudu. Stejně tak už nebudu vkládat příspěvky delší než 500 znaků bez mezer.

úterý 11. ledna 2011

Spankingová nevěra

Děkuji Petrovi, že se podařilo dopsat první společnou spankingovou povídku. Hlasováním jste pro ni vybrali název Spankingová nevěra



Mlha za oknem klesala k zemi. Byl leden, měsíc, který nebyl její oblíbený. Seděla před zapnutou obrazovkou počítače, no text, který měla číst, neviděla.
Celý týden se tak snažila, a teď tohle. Beznaděj ji úplně ochromila. Jak se hodinová ručička blížila k pětce, začala se bát.


V mailu byla její poslední fotka, co měla udělat pro časopis. Detail kontroverzní skleněné konstrukce na Sovových mlýnech. Fotka za nic nestála a ona to věděla. Přišla tam pozdě, bylo již málo světla. Barvy mdlé, linie křivé, a takový šum, že ani počítač to nespravil. Nemohla se tudíž divit, že šéfredaktor jí snímek vrátil s peprným komentářem, že takhle to dál nejde.
Ke vší smůle si uvědomila, jak hloupě soubor pojmenovala. Ne, že by na tom nějak zvlášť záleželo, ale název "Sovamlejns.jpg" byl přece jen příliš. Bizarnější anglo-český patvar ji už napadnout nemohl. Šéf nesnášel všechna ta anglická slova, barbarsky míchaná do mateřského jazyka, jak je to ve velkých firmách bohužel časté. Když je někdo použil před ním, v duchu trpěl a skřípal zuby. Bylo jí jasné, že tímhle názvem si u něho rozhodně nepřilepšila.


Bála se. Znovu v tak krátké době o práci přijít nemohla. S přítelem vycházeli s penězi do poslední koruny. Už posledně držel nervy na uzdě, když jí vyhodili kvůli její nedbalosti. A pokud tohle šéf bude řešit... Nemohla ani pomyslet, co by jí na to řekl Petr.


Byla docela ještě klidná,když její přítel došel z práce..,ale když se přibližovaly jeho kroky k pokoji , kde seděla a snažila se vymyslet způsob,jak efektivně dokončit svoji práci,měla sto chutí se vzdálit na míle daleko.
Stačil ji jeho jediný pohled,aby věděla,že je až po uši v obrovském problému.Začala mu pomalu vysvětlovat,co se jí stalo a když dokončila své vyprávění,očekávala s bušícím srdcem jeho reakci.


Stál v pokoji a nevěřícně zíral Zdálo se , že ani neposlouchá, ani si neuvědomuje dosah sdělení.. Zdání však klame. "Chceš mi říci, že zase přijdeš o místo, chceš naznačit, že tě budu zase buhví jak dlouho živit!To jsem si moh pořídit bernardýna, byla by s ním stejná legrace a nestál by mě víc!


Tohle ji od něj trochu mrzelo, ale neodvážila se odporovat. "Promiň, zvorala jsem to, já ... já ... " Svěsila hlavu a mlčela. Muž se tím však nedal vyvést z míry.
"Ty ses prostě zase vykašlala na svoje povinnosti," pokračoval. "Na všechno máš dost času, nic nestihneš a nic neuděláš pořádně," křičel na ni. "Prokristapána! Ukaž tu fotku! Na tohle jsme kupovali foťák za třicet tisíc?" A další výtky se sypaly na hlavu nešťastné reportérky. Teprve když se jí v očích objevily slzy, zmírnil hlas.
"Vstaň!" řekl jí.


Petr sice ztišil hlas, z čeho by leckdo mohl nabít dojmu, že se uklidnil. Ji to ale nepřesvědčilo, dobře věděla, ze jeji pritel byl z tech, kteri tichem a klidem dovedli maskovat hnev. Slzy, ktere ji vyhrkly, pomalu tekly k brade.
"Vstan," zopakoval svou pozadavku. Postavila se, kolena vyklepana, ruce tresouci.
"Rekni mi, co s tebou mam delat? Tady uz prece konci vsechna legrace!"
Nevyslovena otazka "A co ted?" zustala viset ve vzduchu.


"Najdu si když tak jinou...To nějak finančně zvládneme!" dodala si na chvíli odvahy. Netušila však ani trošičku co bude následovat.
"Ano! Finančně to zvládnu sám, už jsem od tebe zvyklý, že na tebe není spolehnutí! Můžeš mi alespoň říct, jak danou situaci budeš řešit?" Ke konci začal Petr pomalu křičet. O prázdninách si plánovali cestování, společné, krásné chvíle, bez jejího zaměstnání, by ale vše padlo, jeho plat vyjde přesně na měsíc.


"Zítra to předělám," řekla s úzkostí v hlase. "Hned ráno. Omluvím se šéfovi a zkusím ho uprosit, aby mi dal ještě šanci. A budu se snažit ... hodně snažit ... všechno budu dělat hned ... a perfektně ... a ... " Hlas se jí zlomil, když si uvědomila, že mluví jako malá holčička a také se tak cítí.
"To je strašně hezký, co mi tady slibuješ," poznamenal Petr, když viděl, už v ní stiskl duši na máček. "Strašně hezký, jenomže víš, ono to nestačí."


Podívala se na něj plná úkosti.."A co ti teda bude stačit?"Usmál se na ní a přišel k ní blíž rukou jí hladil po zádech a pak jí plácl přes její zadek.."Tohle by to možná napravilo.." Očekávál její reakci "Ty mě chceš zbít?" Zamračil se a řekl :"Nechci tě zbít,ale dát ti vychovný výprask,aby ses ze svých chyb poučila.." Sklopila hlavu a pak se na něj odhodlaně podívala a tichým hlasem řekla:"Ano,zasloužím si potrestat!"


Její souhlas vše ulehčil, no i kdyby náhodou odmítla, on už byl rozhodnut.
"Výborně, nebudeme to teda zbytečně prodlužovat. Svleč si sukni a kalhotky a odlož si je."
Počkal, dokud tak neudělala, a potom jí přikázal postavit se do kouta. Neochotně tak učinila, a on se mohl pokochat jejím krásným zadečkem. Přejel ji pohledem, něco se mu nezdálo. Místa, kde zadek přechází v stehna měla místy pokryté slabými modřinkami, pár se jich rýsovalo i na něm.


Podíval se na ní a nemohl věřit svým očím. Ona se bála i pohnout a snažila se sebrat své síly na to, co ji čeká. Po očku se na něj podívala, ale svůj pohled zase rychle sklopila k zemi. Co se mu asi honí hlavou, říkala si v duchu, ale na to, aby mu vysvětlila tuhle situaci, se vůbec necítila a nejradši by se běžela schovat a to někam hodně daleko, ale věděla, že než tohle skončí bude její zadeček vypadat mnohem hůř, než jen s pár modřinkami, ale věděla, že má co vysvětlovat a že se jí konečně uleví.


V Petrových očích se výraz nikoli vzteku, ale nekonečné lítosti a zklamání. Přestože detailů byl zatím ušetřen, to hlavní pochopil i bez vysvětlování. Tak jeho přítelkyni se líbí spanking. A za celé ty dva roky, co spolu žili, mu to nedokázala ani říct, ani naznačit. Nejspíš se bála, že by ji považoval za divnou a opustil. A tak si své tajné představy začala realizovat jinde, za jeho zády. A přitom on - Ó Bože - ani on nedokázal své milé říci, jak rád by jí čas od času s láskou naplácal a potom by se krásně pomilovali. Když byl čas pomlázek, ani sukni jí nezvedl a dával si dobrý pozor, aby to náhodou nebolelo. A to všechno - z úplně stejného, pitomého důvodu.


Ale teď má dost velkou smůlu. Přistoupil k ní.."Ty máš ráda vyprásky,že?" Mlčela, hlavu sklopenou.. V jeho očích se lítost změnila ve vzrůstající zlost. Měl toho právě tak akorát.. Popadl jí za ruku..., mezitím, co byla k němu otočená, dal doprostřed místnosti židli. Dovedl ji k ní a poručil, aby se přes ní přehnula.. Z prvu tak učínit nechtěla, ale pak se podvolila tlaku jeho ruky a poslechla tak jeho příkaz... Tváře ji studem zrudly, ale ona věděla, že si tento trest zaslouží... Jediné, co netušila bylo, jakým nástrojem jí potrestá..Zda-li rukou nebo něčím jiným...


Stála teď, od pasu dolů nahá, ohnutá přes opěradlo židle, s rukama tam, kde se obvykle sedí. Zlehka pokrčila kolena, uvolnila se a čekala, kdy dostane první ránu. Žádná však nepřišla. Místo toho jen zaslechla kroky směrem ven z pokoje, pár vteřin ticha, klapnutí dveří, zavrzání kuchyňské zásuvky a pak ten neomylný dřevěný zvuk, jako když se někdo přehrabuje ve vařečkách.
Napětí se dalo krájet. Zvuk kroků se opět přiblížil a vzápětí jej vystřídalo tiché zavírání dveří. Bázlivě se ohlédla. Petr cosi schovával za zády, viděla jen kousek dřevěné rukojeti. Myslela, že je to vařečka; proto se s úlevou vrátila do trestné pozice. Než, Petr k ní přistoupil, zlehka jí položil ruku na záda a smutným, leč pevným hlasem pravil:
"Promiň, lásko, ale za tohle dostaneš trochu víc!"
Vyděšeně se otočila a konečně spatřila předmět v jeho ruce. Nebyla to vařečka, byla to taková ta gumová stěrka na těsto.
"Ne, tím ne!" zaúpěla zoufale.


"Ale ano," pevne odpovedel, "a pokud se budes otacet, tak to jen zhorsis."
Chudak holka jen ztezka polkla a otocila se. Sekundy ubihali a nic se nedelo. Uz si zacinala myslet, ze si to Petr rozmysli, ale potom to prislo. Prvni rana ji vyrazila dech. Necekala, ze pritel pouzije plnou silu.
Petr mlcky sazel jednu ranu za druhou, a ji se postupne zacali oci plnit slzami. Po par minutach zacala prosit, napokon tise vydechla: "ja ti to vysvetlim..."
Prestal ji bit tak rychle, jak zacal. "Posloucham," rekl ostre, v hlase se mu michala zlost se zklamanim.
Nevedela zda-li se muze otocit, no nevydrzela, a podivala se svemu protejskovi do oci. Nadechla se: "To muj sef."


"COŽE!!!???"
"Prosím tě, vyslechni mě!", zajíkala se pláčem. "Všechno to bylo nevinné, přísahám! Věř mi ... prosím ... ", vyrážela ze sebe mezi vzlyky.
Petr odložil gumový kuchyňský nástroj, přitáhl si ji těsně k sobě, prsty jí nadzvedl bradu a zadíval se jí do uslzených očí..
"Ale chci slyšet PRAVDU!" řekl zádumčivým hlasem.
"Asi před měsícem byl firemní večírek. S holkama jsme se tam trošku přiopily."


"Tančily jsme o 106, až se nám nešťastnou náhodou povedlo rozbít vstupní skleněné dveře. Nikomu se naštěstí nic nestalo ale majitel chtěl pochopitelně škodu na místě zaplatit. Dveře byly dost drahé a my s sebou neměly ani dost peněz.
Nevěděly jsme co dělat, domů to bylo daleko a navíc v tom našem stavu nás nic nenapadalo. Našeho zděšení si všiml náš šéf a taky toho využil. Zavolal si nás stranou a nechal se slyšet, že již dlouho touží zkusit spank a že my zasloužíme potrestat. Udiveně jsme na něj zíraly. Vysvětloval nám že by jsme zasloužily na zadek a že on to za nás na oplátku zaplatí."


"A vy jste mu na to kývly ... " dodal Petr bezbarvým hlasem.
Zahanbeně sklopila oči. "Jo."
"Ten hoteliér mu pak půjčil klíče od takového malého salonku, a šéf si nás tam všechny odvedl. Musely jsme si samy stáhnout kalhotky, a pak se vždycky jedna z nás ohnula a druhé dvě jí vyhrnuly sukni a přidržovaly za ruce v předklonu. A šéf mezitím vytáhl od jedné kytky z květináče takovou bambusovou tyčku, no, a tou nám nasekal na holou. Ze začátku jsem se bála, ale pak se mi to začínalo líbit. Když byla bita kamarádka, úplně jsem to cítila za ni ... a pak mi plakala v náručí a já jí hladila zadeček ... a za chvilku jsem sama byla na jejím místě. A za pár dní jsem si to chtěla zopakovat.
"Snad jsi nezačala úmyslně dělat v práci chyby!?" vykřikl Petr zděšeně.
"To ne, ale věděla jsem třeba, jak šéf nesnáší takové ty módní anglické výrazy, a tak jsem ho s nimi provokovala. Zeptala sem se třeba, jestli půjde o víkendu na trek do autdóru."


Petr nevěřícně zíral..."Ty jsi se před ním dobrovolně svlíkla?!" Přerušil její obhajování sedl si na židli, přes kterou byla předtím ohnutá a začal její holý neposlušný zadeček zpracovávat svojí vlastní pravačkou, dívka z počátku držela ale zachvíli už se slušně na Petrovo klíně vrtěla, zadeček jí ještě bolel od výprasku přes židli a navíc Petr se ukázal jako velmi vytrvalý vypláceč. Petr si všiml že slečinka už začíná dost fňukat. Její zadeček však nepřestal plácat až dokud nezačala plakat a prosit od odpuštění, to si ji pak posadil na klín a....


a přidržel si ji tak, aby její váhu nesla stehna a zadeček byl volně ve vzduchu. Čekal, až se trochu uklidní, a usilovně přemýšlel. Nechtěl ji přece ztratit, ale také to nemohl takhle nechat.
Když přestala vzlykat, vzal do ruky opět stěrku na těsto, jemným plesknutím probudil její pozornost a zadíval se jí do uslzených očí.
"Zítra předěláš ty fotky a s omluvou je odevzdáš!" Plesk! "Jasný?"
"Ano," přikývla.
"Když tě šéf bude chtít i přesto vyhodit, řekneš, že půjdeš sama!" Plesk! "Jasný?"
Horlivě přikyvovala.
"Pokud tam náhodou zůstaneš, o spanku se už v práci ani náznakem nezmíníš a budeš se chovat korektně. Plesk, plesk, plesk! Jasný?"
Hlasitě sténala a přikyvovala ještě horlivěji.
"Kdyby na tebe náhodou nějak naléhal, nic mu nedovolíš a všechno mi řekneš!" Letmo ji pohladil. "Jasný?"
"Slibuji!" odpověděla a stulila se k němu.
"A každopádně," plesk plesk, "každopádně si ve volném čase začneš hledat jinou práci. Nedělalo by dobrotu, abys tam s ním nadále zůstávala." Plesk! "Jasný?"
"Ano!"
"Fajn. A teď ještě dostaneš 10 ran páskem, aby tě náhodou," plesk plesk, "aby tě náhodou nenapadlo řešit to nějak jinak. Lehni si, tady na to prostěradlo!"


"Prosím, už ne!" fňukla nesměle, zatímco Petr vytahoval z kalhot pásek. "Už jsem dostala přece dost."
Na okamžik se zarazil. Zauvažoval. Rozhodně jí nemínil odpustit zbytek zaslouženého trestu, ale když teď drahocenné tajemství bylo venku, nechtěl jí spanking zase zprotivit. Nicméně, pánem situace musel zůstat za každou cenu.
"Tak, hochu, a teď to nezkaž!" řekl si.
Nekompromisně ukázal prstem na postel, z níž byl předtím ledabyle odhodil deky. Dívka si povzdechla a pomalu, neochodně do ní začala lézt. Sotva však učinila první krok, Petr se na ni vlídně podíval, souhlasně přikývl, zbavil se přebytečných džín i svetru a lehl si vedle ní. Stočený pásek odložil prozatím na noční stolek. Něžně svou milou pohladil a objal.
Leželi teď oba skoro nazí na odestlané posteli a tulili se k sobě. Ona cítila jeho teplo, jeho pevnou, a přece něžnou náruč, která skýtala pocit bezpečí, jaký při svých tajných hrátkách nikdy nepoznala. On vnímal její doznívající vzlyky, hladil křivky jejího těla a cítil, jak se postupně uvolňuje.
Když jeho ruka doplula až na její červený zadeček, maličko to zabolelo a zvedla k němu oči. Tázavě se do nich zadíval.
"Pověz mi ... tos mi nemohla říct, že se ti to líbí?"
"Já ... bála jsem se, že bys to nepochopil. Že bys mě třeba opustil, že bych ti připadala divná ... " hlesla nesměle.
"To samé já," dodal upřímně. "Jenomže víš, já jsem to nikdy s nikým jiným nezkoušel. Raději bych navždy oželel spank, než tebe ... "
Přitiskla obličej na jeho hruď a znovu se rozplakala.
"Já vím. Je mi to moc líto." To bylo všechno, co mu na to mohla říct. Snad minutu, snad celou věčnost se tiše trápila se svými pocity. Pak přišlo vysvobození.
"Tak víš co?"
"Dostaneš ještě těch slíbených 10 ran páskem a pak na to zapomeneme. Co říkáš?"
Radostně přikývla a hned se začala otáčet na břicho, aby hezky nastavila zadeček.
"Takhle ne, hlupáčku," usmál se Petr a otočil ji zpět na záda. Rukou jí zlehla nadzvedl nohy přidržel je skrčené ve výši.
Její zadeček byl teď tak vystrčený, že víc to ani nešlo. A její nahá, hladce vyholená mušlička ho nenechalo chladným. Jednou ji na ni políbil, ale pak sebral ze stolku připravený pásek a napůl jej přeložil. Jemně jím pohladil citlivou pokožku jejího zadečku.
"Připravena?"


Rukama se pevně chytila kolem stehen, sklopila oči a uvolnila se. Zcela odevzdaná do jeho moci, přemožená vlastním svědomím i novou nadějí, slabě přikývla.
Pásek s mlasknutím prvně dopadl. Ani nevykřikla, jen tiše zaštkala a odhodnaně držela polohu. Snad to bylo tím, že výčitky byly dosud silné, snad tím, že Petr bral ohled na její zadeček po předešlých výprascích nešvihal plnou silou, aby jí neublížil.
"Dvě!"
Rozvzlykala se, ale nějakým zázrakem zůstala naprosto uvolněná. Věděla, že si výprask zaslouží, proto si jen v duchu počítala rány a pokorně přijímala další šlehnutí pásku.
"Tři!"
"Čtyři!"
Plakala teď už zcela naplno, ale nebránila se tomu. Pláč činil bolest snesitelnější a ona a ani nechtěla, aby byl brzo konec.
"Pět!"
"Šest!"
Celou svou bytostí se oddala pláči a cítila, jak ji bolest prostupuje, plaší výčitky a usmiřuje svědomí. A co víc, dostavil se další pocit, který předtím neznala. Zatím ještě netušila, co to je, ale podvědomně se jí líbil. "Chci ten výprask!" říkala si a všemi smysly prožívala tu chvíli.
"Sedm!"
"Osm!"
Kromě bolesti intenzivně prociťovala i svou nahotu. Její milý se celou dobu zblízka díval do jejích nejintimnějších míst a nebylo pochyb, že cítí všechno v jejím srdci. Pokaždé, když pásek jeho v jeho ruce přilehl na její vyšpulenou holou zadničku, neznámý pocit sílil. Bylo to úplně jiné než nicotný, uspěchaný, prchavý zážitek se šéfem. Bylo to mnohem hlubší.
"Devět!"
A ona si uvědomila, jak po tom všem celou dobu toužila a touží. Neznámý pocit vybuchl jako supernova a konečně se dal poznat v celé své kráse. Bolest a rozjitřené svědomí, pokora, trest, odpuštění a láska, intimita a odevzdanost bez hranic ... to všechno dohromady bylo nesmírně vzrušující!
"Prosím, ještě!" vykřikla dychtivě, když pásek podesáté olízl její sešvihanou zadnici. Petr věděl své; přidal několik rychlejších šlehnutí, pak pásek odhodil do kouta. Ráz na ráz jí vsunul polštář pod pánev, prsty se letmo dotkl její mušličky (která byla, jak předvídal, totálně mokrá), pak pustil její nohy a zbavit se trenýrek byla otázka půl vteřiny. Divoce se na ni vrhl, přitiskl svá ústa na její, pronikl do ní zepředu a do dvou minut zaplavil její nitro v nejkrásnějším orgasmu svého i jejího života.


Ještě drahně dlouho leželi propleteni svými těly, vychutnávajíce každou vteřinu toho nezapomenutelného zážitku. Dívka se jen pomalu probírala z tranzu a opět tiše plakala, tentokrát štěstím. Petr ji něžně hladil po celém těle.
"Líbilo se ti to?" zeptal se po chvíli.
"Moc," zašeptala, vroucně ho políbila na ústa a horečně shazovala všechno oblečení, co měla dosud na sobě. Chtěla být ještě nahatější, ještě oddanější, ještě víc jeho. Když se však posadila na posteli, bolestí sykla. To ji vrátilo do reality.
"Ale bolí to," usmála se.
Chápavě se na ni podíval. "Pravá láska někdy musí bolet," řekl. "Tak víš co? Ošetříme prcinku a potom se budeme mazlit."
Bosou a nahou ji odvedl do koupelny, kde ji posadil na okraj vany jako na bidet. Chadná voda byla pro její rozpálený zadeček nebeská úleva.
Sám ji omýval, hladil, slíbával zbývající slzy a něžně na ni mluvil. Když si užila dost vody, osušil ji čistým, voňavým ručníkem, počkal, až si umyje obličej, a pak ji v náručí odnesl zpět do postele. Ještě zaskočil pro chladivý krém na citlivou pleť.
Když se vrátil, měla na sobě bílou noční košili s růžovým vzorkem, ale vyhrnutou až na pas. Ležela na břiše v posteli, nohy přikryté dekou, aby neprochladla, polštář pod složenýma rukama. Nahý zadeček, rudý jak vaření raci, čekal na ošetření.
Tázavě se na něj podívala. "Líbím se ti?"
"Tak jako žádná jiná," usmál se Petr a sedl si k ní. Vymáčkl si do dlaně snad celou poloviny tuby pleťového krému a jemně jej vtíral do podrážněné pokožky jejích půlek. Taky ji čas od času na ten zadeček políbil a dívka za chvíli blaženě mhouřila oči. Provinilá, potrestaná, utěšená a pomilovaná, uplakaná, umytá a opět krásná, uvolněná, nahá, milující a oddaná. Pyramida čarokrásných pocitů byla završena, cítila se teď dokonale žensky.
Petr s potěšením sledoval, jak tam dole opět začíná vlhnout, a těšil se na věci příští ...
Ještě mnoho krásných intimních chvil spolu ten večer prožili, než se uložili ke spánku. Dívka nechtěla usínat jinak než v jeho náruči. Stulila se k němu a hledala vhodnou polohu. Petr jí opatrně udělal pod dekou místo, aby se zadečkem ničeho nedotýkala.
"Nezlobíš se na mě?" zeptala se ještě.
Zavrtěl hlavou, že ne, a sladký polibek stvrdil odpuštění. Ještě trochu zaštkala, když si vzpomněla na prožitou bolest, ale Petr ji k sobě vroucně přitiskl. "Spinkej, lásko."
Počkal, až dívka usne, a potom tiše vstal, sedl si k počítači a dlouho do noci tam něco kutil.


"Pamatuješ si, na čem jsme se včera dohodli?" zeptal se druhý den Petr při snídani.
Dívka si nejistě vybavila jeho přísný monolog, při kterém mu seděla ubrečená s holým zadkem na klíně a každou větu doprovázelo ostré plesknutí gumové kuchyňské stěrky. "Tomu říká dohoda," pomyslela si tajně. Ale imponovalo jí to.
"Ano," přikývla s plachým úsměvem, aby mu udělala radost.
"Tak dobře pořiď," řekl jí. "Mám tě rád, holčičko."
"Hodně?"
"Moc!"
Políbil ji a velmi jemně poplácal po zadečku.
"Pa."


Pořídila nové snímky a spěchala do redakce v domnění, že je tam hned upraví a odevzdá.
Na jejím stole však ležela dohoda o rozvázání pracovního poměru.
Dodala si odvahy a vykročila za šéfem.
"Počkejte na mě ve své pracovně," pravil, sotva ji spatřil.
Rezignovaně se otočila a zamířila zpět. V kanceláři se pokusila posadit, ale nešlo to.
Šéf ji záměrně nechal dlouho čekat. Jistě si myslel, že spřádá omluvy a dojemné prosby. Že před ním div nepadne na kolena, že bude hned plakat a hned zas po něm pokukovat jako kocour ve Shrekovi, že udělá všechno, jen aby ji nevyhazoval. Znal dobře mladé holky, co nemají žádnou hrdost.
Ale když konečně přišel, stála zpříma a dívala se mu do očí. To ho zmátlo.
"No," začal nejistě, "jistě víte, že jsem s vámi poslední dobou nebyl příliš spokojen."
Sklopila oči. "Já vám rozumím. Odejdu sama."
To ho zmátlo ještě víc.
"Možná ... možná by se to dalo vyřešit nějak jinak," naznačil a výmluvně se jí zadíval do očí.
Snad na půl vteřiny zaváhala, snad ani to ne. Zadeček pod sukní jí bolestivě připomněl, jakou cenu má opravdová láska. A poté, co ji poznala, už pro ni nebylo cesty zpět.
Rázně zavrtěla hlavou a dohodu podepsala.
Šéf beze slova odešel a ona zůstala v malé pracovně sama. Zlobila se na šéfa i na sebe, v koutku srdce však byla ráda, že se to všechno stalo. Mrzelo ji, že ztratila práci, ale zároveň ji hřálo vědomí, že zachránila vztah a měla teď otevřenou cestu k možnostem, o jakých se jí ani nesnilo.
Nelenila, sbalila si své věci, rozloučila se se všemi a šla.


Celý zbytek dne pak z domova rozesílala svůj životopis a nejkrásnější ukázky tvorby do redakcí, agentur a mediálních společností.


"Jak jsi dopadla?" zeptal se večer Petr.
"V práci jsem skončila," přiznala na rovinu. "Odešla jsem sama, jak jsi říkal."
"Tak ... budeme trávit léto v Čechách," pravil posmutněle Petr. "Ale to nevadí." Chtěl odlehčit situaci, než se začnou věnovat vážným starostem.
"U nás rostou pěkné proutky," usmál se.
"Já ti dám!" Věděla, že na spankingové hrátky teď nebude mít pár dní ani pomyšlení. Ale věděla také, že to bude opravdu jen pár dní.
"A co šéf?" ptal se Petr dychtivě.
"Šéf to sice chtěl řešit "nějak jinak"," dodala významně, "ale já ne!"
"Opravdu? Ukaž zadek!" vyhrkl na ni s hranou přísností, ale oči se mu smály. Teď už o ní nepochyboval.
Slastně přivřela oči, když cítila, jak dvě něžné ruce jí pomalu zvedají sukni, svlékají trýznivé kalhotky, hladí zadeček a laskají intimní místa.
"Věděl jsem, že se o to pokusí," řekl Petr po chvíli, když se dost vynadíval. "Ale neboj. To úchylné prase dostane co proto!"
A oba vyprskli smíchy.


Toho dne její bývalý šéf přišel z práce domů o něco dříve a v mimořádně dobré náladě.
"Čauky!" pozdravil svou ženu a už ji svlékal očima.
"Ahoj!" odpověděla úlisně výhrůžným tónem, který okamžitě prozrazoval průšvih.
"Stalo se něco?" zeptal se nechápavě.
"Teprv se stane!!!" zavřeštěla jako sám ďábel. Leknutím zůstal stát jako opařený, ale jediný pohled na monitor počítače mu prozradil, že tady už nepomůže žádné vysvětlování ani prosby, snad jedině stáhnout kalhoty a zakusit spanking taky z druhé strany, bude-li rozzuřená žena chtít.
V příloze e-mailu, odeslaného z neexistující schránky a falešné IP adresy, byl klasický kreslený spankingový obrázek. Mladá žena s vyhrnutou sukní a staženými kalhotkami, ohnutá přes kozu na řezání dříví, a statný myslivec, šlehající prutem její obnažené pozadí. Pod obrázkem byla veselá barevná písmenka, každé jiné, avšak srovnaná do jediné, krátké, všeříkající věty: TO DĚLÁ VÁŠ MANŽEL S PODŘÍZENÝMI.


Konec

Psaní společných spankingových povídek

S následujícím nápadem přichází naše čtenářka Arisa.
Při čtení komentářů k některé z povídek ji napadlo, že bychom mohli vytvořit spankingovou povídku společně.
Obdivuji Arisu, že ji při čtení komentářů k povídkám něco takového vůbec napadlo. Mne při čtení komentářů, které kromě několika málo zabývajících se skutečně hodnocením povídky jsou většinou debilní (vzpomínáte si ještě na nesmyslnou rozcvičku z angličtiny pod jednou z povídek?), napadá tak maximálně to, že bych měl komentáře na deníku zakázat.
Takže jak by měla společná povídka vzniknout?
Každý může přispět jedním odstavcem o délce maximálně 500 znaků bez mezer. Může samozřejmě přispět do povídky vícekrát ale ne v bezprostředně navazujících dvou odstavcích.
Chtěl bych, aby někdo do komentáře k tomuto příspěvku napsal první odstavec. Pak založím příspěvek a do komentářů můžete rozvíjet děj povídky. Je možné, že i v podstatě debilní příspěvek někdo šikovný další zapojí do děje povídky. Komentáře budeme brát v tom časovém pořadí, jak vzniknout. Svoje příspěvky si podepisujte alespoň jednoduchou přezdívkou. Nadpis povídce nedávejte, vznikne až nakonec.

Vyplacení sázek z naší vánoční soutěže

Tak už máme několik přihlášených, kteří se zúčastní vyplacení sázeka hledáme vhodný termín pro výprask Jelisy a Spankučitele.

Pro čtenářky, které by se chtěly zúčastnit vyplacení sázek, jsem se rozhodl změnit pravidla. Čtenářka, která se zúčastní losování a vylosuje si černé kuličky, nedostane výprask, ale vybere někoho z přítomných mužů, který dostane výprask místo ní.

V následujících dvou anketách můžete hlasovat, v jakých pozicích dostanou Jelisa a Spankučitel výprask. Neznamená to, že dostanou výprask jen ve vítězné pozici, dostanou i minimálně v té druhé nebo ve všech třech, ale rány budou v poměru k oblíbenosti pozic, která vyjde z následujících anket.

Vyhodnocení ankety
V jaké pozici má dostat Jelisa výprask?
Jelisa vkleče u židle ohnutá přes sedák 6 hlasů
Jelisa vestoje u židle ohnutá přes opěradlo 34 hlasů
Jelisa vestoje ohnutá přes hranu stolu 54 hlasů

Vyhodnocení ankety
V jaké pozici má Spankučitel dostat výprask?
Spankučitel na trestné lavici 24 hlasů
Spankučitel na trestné koze 36 hlasů
Spankučitel na pranýři 16 hlasů

neděle 9. ledna 2011

Na vinici

Nová povídka od naší oblíbené autorky Katariny se jmenuje Na vinici.

pátek 7. ledna 2011

Elizabeth porušila pravidla oblékání, vzala si punčocháče

Vyplacení sázek z naší vánoční soutěže o nejlepší spankingovou hlášku

Jelisa a Spankucitel prohráli své sázky na spankingové hlášky, oba se mnou vzorně komunikují a chtějí dodržet to, co slíbili, tedy že po prohrané sázce dostanou výprask od čtenářů a čtenářek spankingového deníku.
Moje představa o jejich výprasku je následující. Výprask proběhne v Praze v BDSM klubu, přesné místo a čas sdělím jen účastníkům setkání (mailem), termín bude v pracovní den v pracovních zřejmě odpoledních hodinách.
Při výprasku dodržíme představy Jelisy a Spankucitele. V klubu je místnost vybavená trestnou lavicí, trestnou kozou a pranýřem, tam směřují představy Spankucitele. Je tam i civilní místnost, tam směřují představy Jelisy.
Můžete mi posílat maily s předběžnou přihláškou na setkání (i když nevíte, kdy se uskuteční), abych věděl, jaký bude asi zájem.
A teď pozor, kdo bude chtít Jelise nebo Spankuciteli vysázet určitý počet ran, zúčastní se losování o tento počet ran. Pro představu Jelisa má dostat padesát ran. Řekněme, že budeme losovat po pěti ranách. Do pytlíčku nebo klobouku vložíme pět bílých a pět černých kuliček. Zájemce o udělení těchto pěti ran si vylosuje pět kuliček. Ty bílé znamenají, že udělí Jelise tolik ran, kolik je bílých a ty černé znamenají, že tolik ran dostane. Od koho? No od ostatních, kdo si vylosují bílé kuličky pro Jelisu. Takže každý, kdo si vylosuje bílé kuličky vyplatí Jelisu i někoho dalšího. Počet ran samozřejmě nebude sedět přesně, ale to už se dohodneme na místě. Pokud by byl někdo, kdo je jedině D, musí si přivést někoho, kdo je S, a rány za černé kuličky převezme partner/partnerka.
Totéž samozřejmě platí i pro výprask Spankucitele.
Jelisa nabízí ještě další bonus. Zase o něj můžeme losovat. Jelisa přijde oblečená jako dáma a kdo si bonus vylosuje, může ji svléknout samozřejmě včetně punčocháčů a stažení kalhotek a to také vpředu, aby pocit studu byl maximální.
Jelisa i Spankucitel mají představy o pozicích, ve kterých výprask dostanou. Příští týden spustím hlasování, abyste měli možnost rozhodnout.

středa 5. ledna 2011

Billovi se podařilo třikrát poškodit Katee jejího Brouka (VW)

Vyhodnocení vánoční soutěže o nejlepší spankingovou hlášku

A je tady vyhodnocení vánoční soutěže o nejlepší spankingovou hlášku.
Tady jsou tři nejúspěšnější:

Jako první skončila hláška č. 1 Anděla: " - zlobila jsem zlobila, na holou bych prosila...“ v Septimově povídce Anděla a čert. Získala 49 hlasů.

Jako druhá skončila hláška č. 5

Tak mi podej vařečku."
"Vždyť není tak daleko," durdí se.
"Já na ni prosím nesáhnu, já se jí bojím."
"Přece nekouše."
"To si myslíš TY.

Z Fulgurovy povídky Melounka se vrací. Hláška získala 45 hlasů.
Souboj první a druhé hlášky byl opravdu velmi těsný.

Jako třetí skončila skupina hlášek č. 7 od Mistra Neprakty

Už mě nemiluješ. Dříve jsi mě řezal každý den a teď už mě nechceš
vyplatit ani na velikonoce.
U dívčiny poslušné nešetři radami, u neposlušné výprasky.
Zákon přírody - jak jaro zaťuká, musí táta odepnout řemen.
S pannou trucovitou zmůže více lískovka než domluva.

Tato skupina hlášek získala 17 hlasů.

Gratuluji autorům vítězných hlášek.

A co to znamená pro naše sázkaře?

Odvážný Marty, který se sázením začal, má štěstí, vyvázl bez výprasku.

"Zato Jeliso, ty jsi dopadla o hodně hůř. Hláška č. 2, pro kterou jsi hlasovala skončila pátá, takže dostaneš od čtenářů a čtenářek deníku pětadvacet plus pětkrát pět ran, tedy dohromady rovných padesát ran rákoskou na holou. Předpokládám, že se mi brzy ozveš a domluvíme se na tom, jak tvůj výprask zrealizujeme."

A Spankucitele nemine pětadvacet plus čtyři krát dvě tedy třicet tři ran na holou.

A už se těším na drink, na který nás pozval Septim, protože hláška z jeho povídky skutečně vyhrála.

úterý 4. ledna 2011