pondělí 11. prosince 2017

Přespříliš variací na jednu zadnici?

SEDM fotomontáží, BÁSEŇ a TŘI MINIPOVÍDKY od Ham-Handeda

Před časem se mi dostala do rukou „umělecká“ fotka k našemu tématu, ovšem s příšerným tetováním na zádech modelky. – Rozhodl jsem se jej proto odstranit, ale když už jsem si to v tom programu na úpravy otevřel, napadlo mi, že se pokusím jen lehce jí přičervenit zadeček, pak oči... a neštěstí bylo hotovo!
Posuďte sami, k jakým fantasiím to nakonec vedlo:

Originál, ovšem již bez původního tetování
První mé úpravy...
... jak vidno výše, krom zadku a očí jsem ji přidal stud na ouško, které tak pěkně září z kučer brunety, a líčko. Pochopitelně slzičky (stačily jen tečky bílou; já snad budu Rembrandt!) a trochu utopil ve tmě ty hadry kolem...
Ovšem jak jsem také „zestařil“ pádlo, aby mělo jakousi patinu, napadlo mi na něj něco načmárat, a co čert nechtěl, bylo to právě #MeeToo (pokud jste si všimli?), což pak odstartovalo ještě další fantazie!!! (POKRAČUJE)

Níže to máte i s explicitním popisem (kdyby si někdo nevšim) a s škodolibou vysvětlivkou, omlouvám se za satiru! :-), plus též zadnice je ještě trochu červenější, snad jsem to už nepřehnal (ovšem jde to u takové prdele přehnat? Však jí to jistě neublíží!):

Explicitnější. Název „Benefity pana ředitele“
No a jak jsem tomu dal název, už fantazie jela! Kdo to je? Proč dostala? Nejprve mi k tomu napadl takový popisný veršík:

„Po-poškole“ + jiné počmárání pádla
... změnil jsem přitom čmáranice na pádlu na prasátko, srdíčko a podobné dětinské malůvky, aby ještě více vyniklo, že pádlem určeným pravděpodobně pro své žákyně dostala dnes jejich třídní...!
Nový název „Po-poškole“ mi ovšem vzápětí bohužel přivodil celou básničku:

S celou básničkou
... na tom se mi náhodou jedním technickým omylem povedlo to vycentrování, které krásně zdůrazňuje rýhu její zadnice; tak jsem to už tak nechal, byť to asi horší čitelnost.
A už jsem byl ztracen! Ideu toho, že po trestech pro poškolačky musí ještě zůstat paní účitelka po-poškole jsem prostě musel rozvést v minipovídce:

„Co se děje po poškole?“
Aby vás neoslňovala zadnice při četbě, trochu jsem ji utlumil, je spíš jako slíva nebo bluma; má taky něco do sebe, ne?
V textu se mi líbí nějaké obraty, vznikal spontánně, ale nejvíc závěr, který je vlastně nechtěně moralizující, a dává dobrou radu všem obětem podobných nápadů různých panů ředitelů i v reálném světě!

Napadla mě ale ještě jiná variace, že to není úča, ale prostě postarší žačka ve večerní škole! – A buch ho, zas další, úplně jiná minipovídka!
Nedbal jsem ovšem při tom kovové konstrukce lavice, a představil si to někde začátkem století, kde přísný kantor dostane do pazourů kypré paničky elity městečka... čili bylo třeba je dobově přizdobit pubickým ochlupením, pýchou to tenktrát každé ženy – a to se mi, myslím, nechci se chvástat, docela dost povedlo, na to, že jsem je kreslil ručně!!! Dokonce je tam i ta iluze zpocení po výprasku, takového chlípného urousání... Prostě mě to bere:

Jiná mini-povídanka + dobové chloupky!
No a jelikož se mi ta chlupatice, dvojnásobně ponížená tím, že je nucena neplánovaně vystavit nejen svůj holý zadek, ale i podle tehdejší módy coby přírodní rezervaci rajského pralesa nepěstěná zákoutí svého těla, moc líbila (bez toho trsu je ta škvíra podpaždí prostě prázdná!), napsal jsem o tom ještě text třetí:

Poslední, třetí minipovídka: „Vyprášený kožich“
A ještě ta samá chlupatice samostatně...
Textík je nejvíc nahusto, protože už se mi ho nechtělo formátovat postraně nahoru jako u té prví, tak zde cituji podstatnou pasáž, ódu na chloupky, aby nezanikla:
Ovšem nejdéle si v příští dny hýčkal vzpomínku na docela neelegantně pučící chomáče chlupů, prozrazující její léta skrývaný divoký temperament! Jak v hojných trsech a jak obscénně jí vykukovaly z klína, draly se z podpaždí i z nyní ne právě příliš temné rýhy mezi půlkami macaté zadnice, jako kaštanová srst urousané kočky!
Lesklé potem, i přes jemný parfém vlivem celé té situace štiplavě čpěly strachem a poddajností... Jak rouno nějaké odhalené pekelnice skvěly se na odiv huňaté kudrny, nepřiměřeně sprosté k eleganci dámy, za jakou tu dříve byla, vskutku asi jako čertí ocas!
Zkrátka zvířecí kožich, zrazující definitivně snahu paní profesorky o to, dělat za sebe něco víc, než obyčejnou živočišnou samici zmítanou pudy, jež má však přitom pod přísnou fasádou stejně poddajně měkké obliny a zdivočelá zákoutí, zrovna jako každá jiná taková...!
Inu, a to není vše, ovšem já už toho raději nechám... – Je to taková pěkná případová studie škodlivosti onanie, kdy vášeň nikdy nenechá svou oběť (mě) vydechnout, a nebo naopak pozitivní příklad, jak básnický duch může donekonečna variovat stále totéž banální téma. Vyberte si!
Kdyby někdo chtěl vyrendrovat nějakou variantu další, která se zde nevyskytuje a opravdu se vám zdá chybět (třeba obrázek jen bez textu, ale s chlupama, bez, jen dole, jen nahoře, míň červený...), není to velký problém. Stačí si napsat představu, a pokud bude dávat smysl a najdu si čas nazbyt, můžete ji i mít.

Ale teď už se loučím, a zas někdy příště u další lekce umění variací na naše téma!

Ham-Handed z Okouna


2 komentáře:

  1. Anonymní00:11

    Líbí, výprasky paddlem mám nejraději.

    OdpovědětVymazat
  2. corus08:06

    Pěkné, jen ty lesklé divnověci na horní části prdelky mi přijdou tak nějak navíc. Zobrazená plácačka je celkem drsná.

    OdpovědětVymazat